Tisková zpráva k Evropskému dni obětí
Praha, 21. 2. 2012 – Ročně se čtvrtina občanů Evropské unie stane obětí trestného činu, občany České republiky nevyjímaje. Následky trestného činu lze korigovat včasnou pomocí a podporou oběti. Platí známá věta: Konkrétní zločin ovlivnit neumíme, ale můžeme ovlivnit to, jak se s oběťmi zločinu jedná. To je klíčový úkol jak pro legislativu, tak zejména pro výkon spravedlnosti v praxi, který připomínáme v souvislosti se zítřejším Evropským dnem obětí.
V roce 2011 eviduje Bílý kruh bezpečí 11 533 kontaktů s oběťmi, svědky trestných činů a pozůstalými po obětech. Z toho se jedná o 1304 kontaktů osobních, 8533 telefonických a 1696 písemných. Policejními psychology byly v průběhu roku 2011 k okamžité pomoci Bílého kruhu bezpečí zprostředkovány 103 případy, které skončily smrtí oběti nebo těžkou újmou na zdraví. Bílý kruh bezpečí má s obětmi kriminality úctyhodnou zkušenost. Celkem eviduje 138 072 kontakty s občany. Jaké jsou aktuální problémy obětí kriminality v České republice?
1. Roste počet neoznamovaných trestných činů. Během posledních deseti let vzrostl
počet neoznámených trestných činů v evidencích Bílého kruhu bezpečí z 16 na 36 %.
Oběti se bojí „druhé“ ztráty kontroly nad svým životem. Tu první zažijí v průběhu zločinu, kdy jsou vydány na pospas pachateli. Podruhé okusí ztrátu kontroly nad děním, když získají roli poškozeného a svědka. To, jak s nimi bude komunikovat policista, soudce či obhájce pachatele, jaké procesní úkony budou muset absolvovat, nemohou ovlivnit. V průběhu trestního řízení jsou tlačeni do pozice pasivního nosiče důkazů. Nezřídka vyšetřování odhaluje jejich soukromý život před činem, tyto informace jsou součástí spisu a jako důkaz bývají veřejně předváděny u soudu.
2. Být obětí kriminality není lehké, být poškozeným je však ještě obtížnější.
Oběti stále postrádají potřebný respekt ke svým oprávněným zájmům a potřebám. O svých právech v trestním řízení jsou poučovány formálně, obsáhle a to v době, kdy složité informace nejsou schopny vnímat. O nedostatcích při poučení poškozeného svědčí například klesající počet žádostí o peněžitou pomoc státu, nevyužívání institutu zmocněnce poškozeného a málo aktivní role poškozeného v celém řízení.
3. Náhrada škody je pro většinu obětí nedostupná.
Pojetí škody a nároku na odškodnění od pachatele se u nás přiklání k zúženému výkladu, že jde primárně o nároky soukromoprávní. Náhrada škody se supluje uloženým trestem, přesněji se redukuje jen na tuto sankci. Stát nezajímá, jestli pachatel vedle výkonu trestu také odčinil oběti škodlivý následek své trestné činnosti. Při podmínečném propuštění ani při zahlazení trestu stát splnění této části trestu zpravidla nezkoumá. Vymáhání náhrady škody zákonodárce ponechává na bedrech poškozeného, který nemá účinné nástroje k tomu, aby náhradu škody od pachatele vymohl. Tento postoj chceme změnit: Pomoc obětem trestné činnosti při dosažení na náhradu škody od pachatele je věcí veřejnou.
Za správnost ručí:
Mgr. Petra Vitoušová, statutární zástupkyně Bílého kruhu bezpečí, o. s.
Kontakt: 257 317 110, centrala.praha@bkb.cz
