Shrnutí základních výsledků (červenec 2006)
![24_1.jpg](http://www.domacinasili.cz/files/uploaded/UserFiles/Image/24_1.jpg)
![25_1.jpg](http://www.domacinasili.cz/files/uploaded/UserFiles/Image/25_1.jpg)
![26.jpg](http://www.domacinasili.cz/files/uploaded/UserFiles/Image/26.jpg)
Domácí násilí II.
Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro občanské sdružení Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s.
Červenec 2006
OBSAH
STRANA
ÚDAJE O VÝZKUMU 4
VĚCNÉ ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU 5
VÝSLEDKY VÝZKUMU 6
I. Povědomí o domácím násilí 6
II. Postoje k domácímu násilí 9
III. Zkušenost s násilím mezi partnery 15
IV. Názory na opatření proti domácímu násilí 21
SHRNUTÍ 24
ÚDAJE O VÝZKUMU
Typ výzkumu: sociologický reprezentativní výzkum
Cílová skupina: obyvatelé ČR starší 15ti let
Metoda výběru: kvótní výběr podle kritérií pohlaví, věku, vzdělání, regionu a velikostního pásma bydliště
Technika dotazování: standardizované rozhovory „face to face“ provedené školenými tazateli STEM
Konání výzkumu: červenec 2006
Výsledný soubor: 1690 respondentů
VĚCNÉ ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU
I. Povědomí o domácím násilí
– znalost pojmu „domácí násilí“
– představy o četnosti výskytu domácího násilí v ČR
– vnímání příčin domácího násilí
– představy o aktérech a obětech domácího násilí
– informovanost o způsobech reakce na domácí násilí a možnostech pomoci
II. Postoje k domácímu násilí
– postoje k domácímu násilí jako společenskému jevu
– násilí vůči blízkému člověku versus násilí vůči cizí osobě, rozeznání domácího násillí
– domácí násilí jako privátní a společenský problém
– schopnost rodiny vyrovnávat se s domácím násilím
– role státu a okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie, atd.)
– ideální modely chování oběti domácího násilí
– osobní ochota a schopnost pomoci
III. Zkušenost s domácím násilím mezi partnery
– přímá (osobní) a zprostředkovaná (z doslechu) zkušenost
– ochota vypovídat o zkušenostech s domácím násilím
– charakter přímé (osobní) a zprostředkované (z doslechu) zkušenosti
– identifikace forem a podoby partnerského násilí
– přítomnost dětí jako svědků domácího násilí
– chování oběti
– účinnost jednotlivých zdrojů pomoci oběti partnerského násilí (policie, lékaři, psychologové, příbuzní a známí)
– prostředí a charakteristika aktérů domácího násilí
IV. Reflexe opatření na ochranu proti domácímu násilí
– názory na současnou situaci (zákony, pomoc poskytovaná obětem)
– vnímání změn v posledních pěti letech
– znalost institucí a opatření na ochranu proti domácímu násilí
– hodnocení jednotlivých ustanovení a postupů proti domácímu násilí
I. POVĚDOMÍ O DOMÁCÍM NÁSILÍ
NEPOUČENOST O TOM, JAK VŮČI DOMÁCÍMU NÁSILÍ VYSTUPOVAT, PŘETRVÁVÁ.
Naprostá většina občanů starších 15ti let (97%) ví
nebo alespoň tuší, co pojem „domácí násilí“ znamená, ovšem dostatek informací, jak se domácímu násilí bránit, má stále jen necelá pětina z nich.
„Máte informace, jak se zachovat tváří v tvář domácímu násilí?“
![Clipboard01.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard01.jpg)
MÝTY O OSOBÁCH, KTERÉ SE DOPOUŠTĚJÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ, POSTUPEM ČASU MIZÍ.
Každý druhý člověk starší 15ti let se domnívá, že napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí.
Je to o 13 % méně než v roce 2001.
Souhlas s názorem „domácího násilí se dopouštějí osoby,
které jsou na pracovišti známy svým slušným
a společenským chováním vůči svým kolegům“
![Clipboard05.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard05.jpg)
MÝTY O TYPICKÉ OBĚTI SE V PRŮBĚHU DOBY SPÍŠE UPEVŇUJÍ.
Více než dvě třetiny populace ve věku 15 a více let soudí, že obětmi domácího násilí se zpravidla stávají slabé a bojácné ženy. Je to o 7 % více než v roce 2001.
Souhlas s názorem „obětí domácího násilí se obvykle stávají ´puťky΄ nebo ΄bačkory΄, které si nechají vše líbit“
![Clipboard06.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard06.jpg)
II. POSTOJE K DOMÁCÍMU NÁSILÍ
LIDÍ POVAŽUJÍCÍCH DOMÁCÍ NÁSILÍ
ZA NALÉHAVÝ PROBLÉM, KTERÝ JE
TŘEBA ŘEŠIT, PŘIBÝVÁ.
Velká většina občanů starších 15ti let (84 %) vnímá násilí mezi partnery jako společenský problém,
s nímž by měl stát něco dělat. Oproti roku 2001
tento názor výrazně posílil (o 23 %).
Souhlas s názorem „domácí násilí mezi dospělými partnery
je problém, s nímž by měl stát něco dělat“
![Clipboard07.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard07.jpg)
MÍNĚNÍ, ŽE NA ŘEŠENÍ PROBLÉMU DOMÁCÍHO NÁSILÍ RODINA SAMA NESTAČÍ, SE UPEVŇUJE.
O tom, že společnost nemůže domácí násilí tolerovat, protože jej rodina sama nevyřeší, je dnes přesvědčeno 80 % veřejnosti. V porovnání s rokem 2001
je to o 9 % více.
Souhlas s názorem „domácí násilí má společnost spíše
tolerovat, protože to stejně vyřeší rodina sama“
![Clipboard08.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard08.jpg)
STÁLE VÍCE LIDÍ SE DOMNÍVÁ, ŽE DOMÁCÍ NÁSILÍ SI ŽÁDÁ ZÁSAH OKOLÍ.
Podíl lidí přesvědčených, že k projevům domácího násilí nemůže zůstat okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie) lhostejné, je vysoký a v průběhu času narůstá.
„Myslíte si, že domácí násilí si žádá zásah okolí (např. příbuzných, sousedů, lékaře, policie)?“
![Clipboard09.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard09.jpg)
PRIORITNÍ JE OCHRANA OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ.
Při zásazích proti domácímu násilí je podle velké většiny občanů (70 %) důležitější ochrana
napadené osoby než stíhání násilníka.
„S kterým z následujících dvou výroků spíše souhlasíte?“
![Clipboard10.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard10.jpg)
OBĚŤ DOMÁCÍHO NÁSILÍ NESMÍ ZŮSTAT PASIVNÍ.
Naprostá většina veřejnosti ve věku 15+ (95 %) je přesvědčena, že již první vážnější napadení nemůže oběť jen tak přejít a nijak ho neřešit. Téměř 30 % doporučuje násilníka alespoň na čas opustit.
„Jak by se podle Vás měla zachovat oběť při prvním vážnějším fyzickém napadení ze strany partnera/partnerky?“
![Clipboard11.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard11.jpg)
POCHYBY O MOŽNOSTI ROZPOZNAT DOMÁCÍ NÁSILÍ JSOU ZNAČNÉ.
Čtyři z pěti lidí soudí, že pro okolí je těžké rozpoznat, jedná-li se o domácí násilí nebo ne.
Souhlas s názorem „pro nezúčastněnou osobu (příbuzní,
přátelé, sousedé) je často těžké rozpoznat domácí násilí
od méně závažných rodinných potyček“
![Clipboard12.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard12.jpg)
III. ZKUŠENOST S NÁSILÍM MEZI PARTNERY
NĚJAKOU ZKUŠENOST S DOMÁCÍM NÁSILÍM MEZI PARTNERY MÁ U NÁS POMĚRNĚ
HODNĚ LIDÍ.
Každý druhý člověk starší 15ti let ví o nějakém případu násilí mezi partnery z doslechu, téměř čtvrtina s ním
má osobní zkušenost (svědek, oběť, násilník).
Zkušenost s domácím násilím mezi partnery podíl odpovědí „má zkušenost“ v %
![Clipboard13.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard13.jpg)
*/ v roce 2006 byla respondentům předložena definice domácího násilí, v roce 2001 vypovídali respondenti o svých zkušenostech s partnerským násilím na základě vlastních představ o tom, co je a co není domácí násilí.
O VLASTNÍCH ZKUŠENOSTECH S NÁSILÍM V PARTNERSKÉM VZTAHU HOVOŘÍ 14 % POPULACE STARŠÍ 15TI LET.
Ve výzkumu 13 % respondentů vypovídalo, že se stalo obětí partnerského násilí, 1 % připustilo roli násilníka. V porovnání s rokem 2001 se podíl obětí nezměnil, podíl násilníků klesl o 2 %.
Údaje o podílu lidí se zkušeností s násilím ve vlastním partnerském vztahu jsou založeny na odpovědích osob ochotných o svých osobních zkušenostech hovořit. Podle odborníků představovalo v roce 2001
16 % populace starší 15ti let zasažené partnerským násilím spodní hranici. Lze předpokládat, že i dnes je skutečný výskyt partnerského násilí vyšší.
– vzhledem k nízkým četnostem je údaj o podílu násilníků pouze orientační
TYPICKÉ ZNAKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ MEZI PARTNERY JSOU STÁLE STEJNÉ.
Většina případů násilí mezi partnery je dlouhodobá
(59 %) a má tendenci být stále častější (52 %),
velmi často zahrnuje fyzické násilí (81 %) a mnohokrát se odehrává v přítomnosti dětí (57 %). K podobným zjištěním dospěl i výzkum v roce 2001.
![Clipboard14.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard14.jpg)
![Clipboard23.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard23.jpg)
*/ podsoubor respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat, N = 772
**/ podsoubor respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat, N = 761
Formy domácího násilí mezi partnery */
![Clipboard16.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard16.jpg)
*/ podsoubor respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat, N = 770
„Pokud vyrůstaly v rodině nějaké děti, docházelo k projevům partnerského násilí přímo před dětmi?“
![Clipboard17.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard17.jpg)
**/ podsoubor respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat, N = 702
DOMÁCÍ NÁSILÍ MEZI PARTNERY SE VYSKYTUJE VE VŠECH TYPECH RODIN.
Podle výpovědí lidí, kteří znají případy domácího násilí, se násilí mezi partnery často odehrává i mezi vzdělanými osobami (45 % obětí a třetina
agresorů má minimálně středoškolské vzdělání)
a v rodinách průměrně až nadprůměrně
materiálně zajištěných (71 %).
„Jaké bylo vzdělání obětí násilí a jaké vzdělání měl násilník?“ */
![Clipboard18.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard18.jpg)
*/ podsoubor respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat, N = 572
„Jaké bylo celkové materiální zajištění domácnosti, ve které
se odehrálo násilí, o kterém hovoříte?“
![Clipboard19.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard19.jpg)
*/ podsoubor respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat, N = 574IV. NÁZORY NA OPATŘENÍ PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍPŘESVĚDČENÍ, ŽE SE ZÁJEM SPOLEČNOSTI O PROBLÉMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ
VÝRAZNĚ ZVÝŠIL.
Velká většina lidí se domnívá, že dnes se o problému domácího násilí více mluví (89 %), více se pro jeho řešení dělá (68 %) a pomoc jeho obětem
je dostupnější (74 %).
„Řekl(a) byste, že v porovnání se situací před pěti lety:“
![Clipboard20.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard20.jpg)
ZA INSTITUCI, KTERÁ SE O ŘEŠENÍ PROBLÉMU DOMÁCÍHO
NÁSILÍ ZASAZUJE NEJVÍCE, JE POVAŽOVÁN BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ.
BKB označily za instituci nejvíce pomáhající v boji proti domácímu násilí téměř polovina
obyvatel (43 %). Druhé místo náleží Polici ČR (41 %).
„Z následujících institucí vyberte dvě, které se podle Vás nejvíce zasazují o řešení problémů domácího násilí“ (%) */
![Clipboard21.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard21.jpg)
*/ syntetický ukazatel vypočtený z první a druhé volby
ZÁKONNÁ OPATŘENÍ PŘIJATÁ NA OCHRANU PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ MAJÍ VELKOU PODPORU.
Čtyři z pěti lidí starších 15ti let považují za užitečné zřízení intervenčních center, více než dvě třetiny
se domnívají, že dobrým opatřením je možnost vykázání násilníka z bytu. */
„Považujete takové opatření za užitečné?“
![Clipboard22.jpg](/wp-content/uploads/archiv/files/uploaded/UserFiles/Image/Clipboard22.jpg)
*/ respondenti byli s každým opatřením detailně seznámeniSHRNUTÍV POROVNÁNÍ S ROKEM 2001 SE VNÍMÁNÍ PROBLEMATIKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ ZMĚNILO K LEPŠÍMU.
Týká se to především:
– posílení názoru, že domácí násilí není okrajová záležitost, ale závažný společenský problém, který vyžaduje zásahy ze strany státu
– růstu přesvědčení, že okolí nemůže zůstat k projevům domácího násilí lhostejné, protože rodina sama na jejich řešení nestačí
– oslabení některých mýtů spojených s výskytem domácího násilí
– registrace zvýšeného zájmu o problematiku domácího násilí ze strany společnosti u běžné veřejnosti
– příznivého ocenění přijatých opatření na ochranu proti domácímu násilí
NĚKTERÉ PROBLÉMY PŘETRVÁVAJÍ.
Jde zejména o:
– pochyby, zda je možné projevy domácího násilí dobře identifikovat a rozeznat od méně závažných rodinných potyček
– nedostatečnou informovanost a bezradnost, jak se tváří v tvář domácímu násilí zachovat
– přetrvávající podléhání mýtům o domácím násilí