Co je domácí násilí
Domácí násilí je způsob chování mezi blízkými lidmi (zpravidla intimními partnery), kteří spolu sdílejí společný domov, kdy jeden z nich uplatňuje moc a kontrolu nad tím, co dělá ten druhý. K násilí dochází opakovaně, v soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopnosti včas toto jednání zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.
Širší pojem „násilí v rodině“ zahrnuje násilí páchané na dětech či seniorech.
Od jednorázových incidentů, sporů, hádek či vzájemných potyček mezi partnery se domácí násilí odlišuje svými typickými znaky. Aby byl skutek domácím násilím, musí být naplněny všechny:
- Výskyt násilí
- Opakování a dlouhodobost – Z jednoho útoku jakéhokoliv charakteru ještě nelze určit, zda jde o domácí násilí. Může to však být jeho začátek.
- Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí – Domácí násilí je jednostranné, násilná osoba a ohrožená osoba si nikdy nemění role. Domácím násilím nejsou vzájemná napadání, hádky, rvačky, spory, kde je rovné nebo střídavé postavení stran incidentu.
Podpůrným znakem domácího násilí je eskalace. Stupňuje se od útoků proti lidské důstojnosti k fyzickým útokům až k závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život.
Neplatí „kde nejsou modřiny, není domácí násilí.“ Domácí násilí má mnoho podob a praxe ukázala, že se dá účinně bránit nejen proti násilí fyzickému, ale i psychickému, které „není vidět“. Paradoxně totiž na duši ohrožené osoby může zanechat mnohem hlubší rány.
Mezi možné projevy domácího násilí patří:
- Psychické násilí v podobě urážek, ponižování, zesměšňování či kritizování. Útok může být veden i na věci, na které má ohrožená osoba citovou vazbu (ničení osobních věcí). Projevovat se může i vydíráním, vyhrožováním nebo zastrašováním. Častá bývá i kontrola pohybu a telefonu, e-mailu, omezování samostatnosti a rozhodování o sobě.
- Fyzické násilí ve všech možných podobách – od facek, tahání za vlasy, omezování v pohybu až po bití bezprostředně ohrožující zdraví či dokonce život.
- Sexuální násilí ve smyslu např. nucení k sexuálním aktivitám či vynucování nepříjemných sexuálních praktik.
- Ekonomické násilí, kdy je násilnou osobou uplatňována ekonomická kontrola, oběť může být nucena k odevzdávání peněz či jí může být znemožněno (zakázáno) chodit do práce.
- Sociální izolace a zakazování udržování či navazování kontaktů s rodinou, přáteli či kolegy.
Domácí násilí je řetězec incidentů vyvíjejících se v čase, a proto je tolik těžké ho popsat. Násilná osoba uplatňuje a upevňuje moc nad obětí a v rodině může cyklus opakujících se situací tvořit střídající se fáze napětí, násilí, usmíření a klidu. Každá fáze může být různě dlouhá, a to od několika dní až po několik měsíců. Jinak může probíhat v krátkém vztahu a jinak ve vztahu mnohaletém. Různě také mezi partnery nebo v mezigeneračním soužití. Jedná se o partnerské, tedy velmi dynamické násilí.
- Fáze napětí – Násilná osoba začíná být podrážděná až slovně agresivní. Prudce reaguje na drobné podněty. Ohrožená osoba se snaží minimalizovat tyto projevy a přizpůsobuje se požadavkům násilné osoby ve snaze předejít výbuchu zlosti. Často je kritizována, ponižována, kontrolována a v rodině „houstne“ atmosféra.
- Fáze násilí – Násilná osoba přebírá moc a kontrolu. Slovní agrese přechází v násilí fyzické, pro které má ohrožená osoba vždy své zdůvodnění. Pro násilí často postačí jakákoliv záminka. V oběti vzrůstá úzkost, strach a její snaha o předcházení násilí je v této fázi již neúčinná.
- Fáze usmíření – Fáze usmíření se vyznačuje omlouváním se, slibováním nápravy nebo zlehčováním násilí či svalováním viny na oběť. Násilná osoba může vyhrožovat sebevraždou nebo sebepoškozením, kdyby oběť odešla. Ta chce uvěřit tomu, že se nebude násilí již opakovat a že dojde ke změně. Věřit může dokonce i tomu, že jde vlastně o projev lásky. Fáze usmíření může mít i jinou podobu. Násilná osoba se neomlouvá, po určitou dobu nekomunikuje, „trestá“ ohroženou osobu mlčením. Poté přenáší vinu za násilí na ni.
- Fáze klidu – Nedochází k žádnému násilí a násilná osoba se podílí na chodu domácnosti a fungování vztahu. Na první pohled se může zdát, že se situace skutečně stabilizovala a že došlo k nápravě. Ohrožená osoba chce zachovat rodinu a vztah. Znovu věří, že násilná osoba není tak špatná. Fáze klidu však netrvá věčně, v násilné osobě začíná vzrůstat podráždění a schyluje se k dalšímu napětí.
Kromě výše zmíněného střídání jednotlivých fází ztěžuje odchod ohrožené osoby z násilného vztahu mnoho dalších faktorů:
- Vztahová závislost – I když si ohrožená osoba racionálně uvědomuje, že ve vztahu není šťastná, nedovede si mnohdy život bez násilné osoby představit. Tomu napomáhá i společná minulost, která činí odchod o to složitější.
- Sdílení mnoha společných „položek“ – V dlouhodobých vztazích existuje nejen rodinné (děti, společní příbuzní, známí), ale i ekonomické (bydlení, majetek) propojení. Zpřetrhání pout na pozadí společné minulosti nebývá jednoduché.
- Izolace – Ohrožená osoba je navíc bez vlastních finančních prostředků i širších vazeb na své sociální okolí. Hledat pomoc a cestu osamostatnění se není za takové situace vůbec lehké.
- Strach – V neposlední řadě je vše umocněno strachem. Násilná osoba bývá velice zdatná ve vyhrožování a ohrožená osoba má oprávněné obavy z toho, co se bude dít, rozhodne-li se ze vztahu odejít.
Partnerské násilí samo od sebe neskončí. Nikdo nemá právo druhému ubližovat a nikdo nemá povinnost takové jednání trpět. Za násilí je vždy zodpovědný ten, kdo se ho dopouští. Nezapomínejte, že pomoc a řešení existují!
Varovné signály
